Je zcela běžné, že se metoda nějaké operace modeluje pomocí aktivity. Protože však aktivita má svá (většinou) jasná pravidla pro své vykonávání, musíme je dodržet.

Jedním z dalších pseudostavů ve stavovém automatu je rozhodovací pseudostav (anglicky choice). Ten má za úkol na základě podmínek umožnit přechod do jednoho z více stavů.

V předchozím pravidle jsme se bavili o pseudostavu fork, nyní se zaměříme na jeho doplněk, tedy pseudostav join.

Pseudostav fork má za úkol rozdělit přechod z jednoho stavu na přechod do více stavů. Jelikož platí podmínka, že stavový automat na úrovni jednoho regionu smí být právě v jednom stavu, platí další dvě pravidla, která je nutná při použití tohoto pseudostavu znát.

Jestliže jsme se v předchozím pravidle věnovali počátečnímu pseudostavu, dnes se zaměříme na jeho doplněk, kterým je koncový stav.

Počáteční pseudostav je, jak název napovídá, součástí stavových automatů. Označuje místo, kde stavový automat (přesněji region stavového automatu) začíná svou činnost.

Balík nám slouží k tomu, abychom mohli model rozdělovat do menších celků podobně jako to děláme s adresáři na disku. Prvky v balíku (např. aktéři, třídy, aktivity) pak mohou mít definovanou viditelnost. Ale jakou?

Pojem aktivní třída je velké skupině uživatelů UML neznámý. Přitom jde o vhodný prvek modelování vláknových aplikací. Co to tedy aktivní třída je?

Asociační třída je asociací a třídou současně. Používá se ve chvíli, kdy potřebujete uložit nějaké vlastnosti, ale nehodí se je uložit ani k jednomu do vztahu zapojeného prvku. Např. pokud chcete vědět, od kdy do kdy osoba bydlí na nějaké adrese, tak tyto časové údaje nepatří ani osobě, ani adrese, ale právě tomuto vztahu.

Asociace jsou vděčné téma. Ostatně již jsme se o nich bavili a tímto příspěvkem nekončíme. Tentokráte se zaměříme se na agregace a kompozice.