Pravidlo 25: Počty vstupních a výstupních hran prvků v aktivitě I.

Diagramy aktivit jsou pro začátečníky poměrně náročné, jestliže chtějí modelovat správně, tedy podle pravidel UML. Každý uzel v takovém diagramu má různá pravidla pro příjem a přeposílání tokenů a také omezení na počet vstupních a výstupních hran. V první části se podíváme na počáteční, koncový a rozhodovací uzel.

První dvě pravidla jsou naštěstí vcelku logická. To první, nazvané no_incoming_edges, nařizuje počátečnímu uzlu, aby neměl příchozí hrany. Druhé, nazvané no_outgoing_edges, zase zakazuje koncovému uzlu mít hrany odchozí.

Třetí pravidlo již není na první pohled tak přímočaré. Jmenuje se incoming_outgoing_edges a říká, že rozhodovací uzel má jednu nebo dvě příchozí hrany a alespoň jednu odchozí. Proč tedy jednu nebo dvě příchozí?

S jednou příchozí se setkáváme v drtivém množství případů. Token po ní dorazí a pokračuje dál podle toho, která odchozí hrana splní podmínku na ní obsaženou.

Dvě odchozí hrany jsem v praxi ještě neviděl, ale zkouší se to během certifikační zkoušky OCUP 2 Intermediate a OCUP 2 Advanced. Zjednodušeně řečeno, po té druhé příchozí hraně putují objekty, jejichž vlastnosti se mohou použít při rozhodování, kterou odchozí hranou pokračovat.

Co na to Sparx EA?

Bohužel, i zde dochází k naprosté ignoranci těchto pravidel.

Douška

Tento článek je součástí seriálu 30 pravidel UML. Pokud jste ještě nečetli, podívejte se na výchozí článek. Ostatní články můžete dohledat pomocí štítku 30 pravidel UML.

Chcete vědět více? Objednejte si knihu UML pro analytiky nebo navštivte některé mé školení. Některá z nich jsou online.

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *