Ve středu jsem si prošel všech 247 otázek, co byly připraveny pro beta verzi zkoušky OCUP 2 Intermediate. Vyhodnocení má být na přelomu září a října, uvidíme, jak to dopadne. Snad dobře, mám z toho ovšem horší pocit, než z bety OCUP 2 Foundation.

Protože vím ještě o několika lidech, kteří se na betu teprve chystají (poslední zkoušky jsou kolem poloviny července), uvádím několik postřehů, co si ze zkoušky pamatuji. Nejprve obecné věci:

1. Čtěte každé zadání pozorně. Ačkoliv na první pohled vypadá stejně jako to předchozí, často se liší v detailu.
2. Pokud je zadání otázky dlouhé či diagram velký, přečtěte si nejprve text. Zjistíte, že pak nemusíte diagram studovat celý, ale veskrze pouze dva, tři elementy, až snad na jednu výjimku.
3. Pokud se připravujete podle (zadání), děláte dobře. A až na pár drobností se vás optají na vše. Buďto přímo, nebo nepřímo.
4. Pozor na to, kam klikáte. Ačkoliv máte pocit, že klikáte na prázdnou oblast, může to změnit již vybranou odpověď, aniž byste si toho všimli.
5. Pokud neznáte odpověď nebo je zadání dlouhé, kašlete na to, označte si to vlaječkou a pokračujte dál. K otázce se vrátíte pohodlně na konci.

A nyní k UML:

1. Musíte vědět, co to je jmenný prostor (namespace). Př.: Kolik vidíte na diagramu jmenných prostorů?
   
2. Na diagramech je použita notace typu „circle-plus“. Musíte vědět, co znamená.
3. Dobře si natrénujte, co znamenají atributy násobnosti isOrdered a isUnique. Dobré je znát bag a výchozí hodnoty. Příklad: Máte klasických 52 hracích karet (2..10, J, Q, K, A, každou takovou ve dvou barvách a každou barvu ve dvou znacích – srdce, kára, piky, kříže). Hráč dostane náhodně do ruky sedm karet. Jaké hodnoty nabudou atributy isOrdered a isUnique?
4. Usage a Abstraction – naučte se význam a jednotlivé stereotypy. Rozhodně se ptali na create, instantiate (ano, je zbytečné mít dva stereotypy víceméně pro totéž).
5. ElementImport – kromě významu musíte znát i alias a viditelnost (access versus import). Příklad: Co je třeba udělat, abyste v třídě Circle mohli používat typ P2::Real, ale nazývat ho double?
   
6. Instance – Příklad: Až kolik různých instancí třídy Z může být přímo či nepřímo dostupných instanci třídy X2?
   
7. Packages: Mohou mít dva balíky na stejné úrovni stejné URI?
   
8. Dobře nastudujte syntaxi času a intervalu. Budete ji potřebovat u sekvenčních diagramů.
9. Informační toky – vše. Drobný úvod do informačních toků najdete v mém článku. Příklad: dostanete diagram a máte jej zjednodušit nebo spočíst informační toky.
10. Měli byste znát pojem compartment.
11. Signály a receptory: test znalosti notace a názvu compartmentu, kam se receptory vkládají.
12. Odvozené atributy (derived) – zápis plus to, zda musí či nemusí být readOnly a dále, zda musí mít zapsáno, jak je odvozeno.
13. BNF notace – testují znalost – uvedou příklad a máte určit, který zápis tomu neodpovídá.
14. OCL – měli byste pasivně znát.
15. K čemu jsou dobré pre- a post-conditions? Kdo je vyhodnocuje a kdy? Co když jsou porušeny?
16. Vlastnost jako memberEnd. Pozor na to, co znamená šipka a co malá černá tečka na konci asociace.
17. Generalizační množiny – velmi dobře si zapamatujte klíčová slova a výchozí hodnoty atributů isDisjoint a isCovered. Samozřejmě včetně použití, na obojí je tam několik otázek.
18. Diagramy vnitřních struktur (port je property, tedy nemůže implementovat rozhraní, leč ho poskytuje, co je part a co je property, jak vznikají instance), atribut isService a další.
19. Diagramy nasazení: znalost a to včetně notací a deployment specification. Příklad: Kterým směrem vedou šipky a jakého jsou typu?
    
20. Základy chování:
    1. Typy událostí a jejich notace (at, when, after), event pooly, rozdíly mezi stavovým diagramem a ostatními chováními.
21. Diagram aktivit:
    1. Dobře si prosvištěte pravidla strukturovaného uzlu a expansion region a různé notace téhož.
    2. Pozor na to, že inout parametr má dva aktivity parametry.
    3. Notace výjimky lezoucí z akce.
    4. Vstupní a výstupní piny bez příchozích resp. odchozích hran.
    5. Dobře se naučte streamování, AcceptCallAction a ReplyAction, rozdíl mezi CentralBufferNode a DataStoreNode.
    6. Přerušitelná oblast.
    7. Jeden znak pro Desicion a Merge plus jeden znak pro Fork a Join.
    8. Pravidla pro spuštění akce. Příklad: kdy začne akce?
       
22. Stavové diagramy – hodně dobře si zopakujte pravidla pro entry a exit chování. Dále pseudostavy entry a exit point. Měli byste vědět, že dva regiony téhož stavu běží nezávisle na sobě.
23. Protokolární stavové diagramy – k čemu to je, notace přechodu. Vlastnictví s rozhraním.
24. Sekvence:
    1. Pravidla pro fragmenty par, loop (pozor na podmínku s loopem), opt, alt, strict a to včetně toho, kolik může mít operandů.
    2. Interaction use.
    3. Brány.
    4. Ztracené a nalezené zprávy.
25. Komunikační diagramy – oproti předpisu i znalost souběžného vykonávání.

Tolik ke zkoušce. Já byl po třech a půl hodinách vyflusaný a to jsem měl, tuším že, ještě hodinu k dobru. U dvou otázek jsem byl přesvědčený, že všechny odpovědi jsou špatně, u některých se hodně slovíčkařilo.

Pokud jste zkoušku již absolvovali, jaké z ní máte pocity vy? Co vám nesedlo nebo naopak vyhovovalo? Použijte komentáře.

Musím se přiznat, že chování OMG nechápu. V naprosté tichosti na stránkách uml.org vystavila finální verzi UML 2.5. No dobře, tak se tím nechlubí (ostatně byrokratické kolo se točilo bezmála čtyři roky). Co mi ale vadí, je naprostá ignorance změnového dokumentu, tedy vyznačení, co se od druhé beta verze změnilo.

Přitom v předchozích verzích to tak fungovalo. Jen namátkou uvádím odkazy na změnové dokumenty mezi betami 1 a 2 verze 2.5  nebo mezi UML 2.2 a 2.3. Takže, změnilo se vůbec něco mezi druhou betou a finální verzí?

Pokud se podíváme na XMI soubor pro UML, tak ani náhodou (obsah je stejný již od roku 2013). A to tam jsou prokazatelné chyby. Porovnat dvě verze PDF je víceméně nemožné. Zkusil jsem alespoň zkopírovat text z PDF dokumentů a porovnat je, ale odradilo mě to (viz obrázek – v jednom dokumentu jsou diagramy jako obrázky, v druhém pak lze např. kopírovat text rolí). Řádkování je také jiné.

Při procházení zájmových skupin jsem žádnou zmínku o změnách nenašel, kolega Google mlčí. Vložil jsem tedy dotaz do jednoho fóra na LinkedIn, uvidíme, zda se něco objeví.

Je to již rok, co bylo možné absolvovat beta verzi zkoušku OCUP 2 – Foundation Level (kód OMG-OCUP2-FOUND101). OMG se konečně rozhoupalo a připravilo beta verzi testu úrovně Intermediate. Podle jejich slov ji bude možno absolvovat koncem léta (takže tipuju někdy v druhé půlce srpna).

K tomu dostávám opakující se otázky, zkusím na ně odpovědět.

Co je potřeba umět? Vše, co je nutné znát pro úroveň předchozí a k tomu něco navíc. Pěkně je to rozepsané na stránce beta testu.

Co se vlastně zkouší (zkoušelo) v úrovni Foundation? Základní předpoklady jsou na stránce zkoušky, v poslední době ale přibyl velmi užitečný dokument odkazující do konkrétních kapitol standardu. Pozor, mají tam chybu, v případě kapitoly 8 se jedná o podkapitoly Literals a Expressions.

Musím něco dělat, když jsem byl zapojen do testování úrovně Foundation? Ne. Přibližně před měsícem jste měli mít v e-mailové schránce dopis, ve kterém se mj. píše, že včas dostanete slevový kupón a další informace.

Mohu se do beta programu zapojit? Ano, vše podstatné najdete na příslušné stránce.

Existuje nějaká přípravná literatura ke zkoušce? Zatím ne. Máte v podstatě pouze UML standard a z něj se můžete učit. Já sám sice postupně píšu věci, které je třeba znát, ale rozhodně to do zkoušky nebude hotové. Navíc typ otázek lze pouze předvídat.

A co když se to nechci učit sám? Pokud se najdou zájemci, mohu v červenci uspořádat nějaký seminář, kde si přípravu probereme. Jestliže byste se chtěli účastnit, napište mi. Stejně tak mohu poskytovat soukromé hodiny. Opět, stačí napsat a domluvíme se.

To, co jsem tu již několikrát sliboval, se dnešním dnem stává realitou. Po několika týdnech strávených nastavováním a tvořením testů mohu směle prohlásit, že je hotovo. Vy všichni, kdo si chcete prověřit své znalosti UML, máte nyní velmi jednoduchou možnost. Jak na to? Vezměme to postupně.

1. Veškerá nabídka testů (a v budoucnu i kurzů) je na nově spuštěném webu http://www.kurzy-uml.cz.
2. Abyste nekupovali zajíce v pytli, můžete si nejprve vše vyzkoušet na ukázkovém testu. Ten má 6 otázek a ukazuje, jak vypadají i ostré testy.
3. Plnohodnotných testů máte k dispozici tři (zatím). Každý z nich umí něčeho více, něčeho méně. Doporučuji srovnávací tabulku.
4. Testy můžete platit kartou (přes PayPal) nebo si objednat a peníze poslat z účtu na účet.
5. A teď možná to nejzajímavější. Pokud absolvujete plnohodnotý test během tohoto měsíce, máte možnost získat tričko uvedené v tomto příspěvku. Podmínky najdete opět na novém webu.

V závěsu testů UML přichází další slibovaná novinka. Celý tento blok jsem přesunul z Bloggeru na WordPress a navíc trochu změnil adresu. Ale to je opravdu jen na okraj.

Užívejte si tedy testů, já si přes Velikonoce odpočinu a poté se vrhnu na tvorbu slíbených kurzů. Zřejmě začnu Enterprise Architectem, neboť již mám většinu textu napsanou.

Předminulý týden jsem měl povídání o často dělaných chybách uživatelů UML. O některých jsem již psal i na těchto stránkách. Prezentaci můžete zhlédnout níže.

Pokud vás některý zaujal více a nevíte si s ním rady, dejte např. v komentářích vědět a já se tu o něm rozepíšu.

Jedním z poměrně hloupých nedostatků UML je, že aktivita i akce mají stejnou základní notaci. Jednou z naprosto neakceptovatelných chyb Enterprise Architekta je, že uživatelům dovoluje zaměňovat aktivity a akce. A nedostatkem uživatelů UML je, že si myslí, že stejná notace uvedených prvků znamená i jejich stejnou sémantiku. Co je tedy z pohledu UML standardu správně a jak vhodně modelovat aktivity a akce v uvedeném nástroji?

Aktivita popisuje libovolné chování pomocí orientovaného grafu, tj. pomocí uzlů a orientovaných hran, které jsou aktivitě podřízené (aktivita je vlastní). Uzly se dělí do tří velkých skupin: řídící, objektové a ty, které něco vykonávají. Jedním typem takových vykonávacích uzlů jsou právě akce. Akce jako taková je dále nedělitelný krok dané aktivity (tímto krokem ovšem může být volání jiné aktivity, ukážeme si dále). Předávání řízení mezi akcemi se děje pomocí tzv. přechodových hran, přičemž UML definuje řídící a objektové hrany. Důležité je dále vědět, že přechodová hrana může být pouze mezi uzly, které vlastní stejná aktivita, která současně vlastní i danou hranu. Jinými slovy, nesmí se stát, že byste namalovali hranu, která vede z uzlu jedné aktivity do uzlu jiné aktivity.

Ukažme si jednoduchý příklad:

Na diagramu je aktivita pojmenovaná „Udělej čaj“, která vlastní, kromě jiného, pět akcí. Tyto akce jsou dále nedělitelné (myšleno v našem modelu, který, jak jistě víte, poskytuje zjednodušený pohled na reálný svět). Jak jsem říkal, notace obou elementů je v této základní podobě shodná. První častou chybou uživatelů EA je skutečnost, že místo akcí používají aktivity. To je špatně! Proč je to špatně, samozřejmě vysvětlím kousek níž.

Pojďme ale prozatím o krok dál. Co se má stát, pokud má sekretářka udělat šéfovi čaj a přinést jej s návrhem dopisu pro představenstvo společnosti? Nejprve ukážu to, co udělá většina nepoučených analytiků:

Co je na obrázku špatně? Řídící tok směrem k aktivitě a poté od aktivity. Ten totiž z definice může vést pouze mezi uzly diagramu aktivit, nikoliv však mezi aktivitami nebo od aktivity k něčemu jinému (akci, rozhodovacímu uzlu…).

Jak to však má být správně? UML mj. definuje akci typu CallBehavior. Jejím úkolem je zavolat některé jiné chování. Notace přidává do pravého dolního rohu „vidličku“ v případě volání jiné aktivity. Akci určíme, které chování má zavolat:

Pokud vám to připadne divné, tak vězte, že taková akce nedělá nic jiného, než že synchronně zavolá jinou aktivitu. Zavolání jiné aktivity je tedy jeden, dále nedělitelný krok. Teď už by vám to tedy mělo být jasnější.

Proč tomu tak je?

Dosud jsem tu jen povídal, jak to má být správně. Ještě než ukážu, jak se s tím vypořádat v EA, řeknu vám, proč je to tak správně. K tomu mi bude sloužit UML 2.5 (druhá beta), ale tytéž informace najdete na podobných místech i ve starších verzích UML 2.x.

Nejprve nahlédněme na základní diagram metatříd pro aktivity:

Na něm vidíme, že opravdu aktivita (metatřída Activity) vlastní uzly (metatřída ActivityNode) a hrany (metatřída ActivityEdge). Dále shledáme to, že hrany vycházejí z nějakého takového uzlu a vedou do nějakého uzlu (dvě asociace mezi ActivityNode a ActivityEdge).

Abych potvrdil další správnost mého výkladu, musíme zjistit, zda aktivita (metatřída Activity) je specializací – ne nutně přímou – metatřídy ActivityNode. Pokud by byla, pak lze vést hranu do a z aktivity. Pokud nikoliv, pak hrana do aktivity vést nesmí (jestliže znáte principy objektově orientovaného návrhu, tak plně rozumíte právě napsanému textu). Důkaz lze provést procházením standardem nebo v EA načtením metamodelu. Pokud věříte mně, pak vám stačí následující obrázek:

Je aktivita, třeba i nepřímou, specializací metatřídy ActivityNode? Nikoliv. Tedy platí tvrzení, že hranu mezi aktivitou a čímkoliv dalším udělá jen ten, kdo neumí UML, nebo ten, kdo si nepřečetl tento článek. A EA mu takovou čuňárnu umožní.

Konečně pro formu si můžete sami dohledat, zda může být hrana mezi uzly různých aktivit (nápověda: hledejte omezení source_and_target metatřídy ActivityEdge).

Jak správně pracovat s EA?

 

Nové modelování 

Začínáte-li nový model nebo vytváříte nový diagram aktivit, pak máte víceméně cestu umetenou. Pro aktivitu použijte v ToolBoxu prvek Activity, pro akci Action.

Pokud akci přetáhnete na diagram, Enterprise Architect vám dát na výběr, který typ akce chcete. Pokud jej nechcete blíže specifikovat, použijte volbu Atomic. Jestliže chcete zavolat jiné chování, vyberte položku Call Behavior.

EA vám zobrazí dialog, ze kterého dané chování vyberete.

Již existující elementy

V případě, že již máte špatně namodelovaný diagram aktivit, kde jste místo akcí používali opět aktivity, ani zde není moc co ztraceno. Označte špatně použitou aktivitu a v menu Element -> Advanced -> Change Type… lze změnit typ prvku.

Bohužel to nefunguje pro více než jeden element najednou.

Závěrem

Je třeba si zapamatovat tři zásadní pravidla:

• Aktivita není totéž, co akce.
• Řídící i objektové toky lze modelovat pouze mezi uzly téže aktivity, nikoliv však mezi aktivitami.
• Chceme-li použít „kód“ jiné aktivity, použijeme k tomu akci CallBehavior.

Dlouho jsem se odhodlával k tomu, abych sepsal nejen to, jaké změny UML 2.5 přináší, ale také to, zda tyto změny mají smysl. Konečně jsem se k tomu dostal, takže se na to nyní pojďme společně podívat.

Trocha historie

Konečná podoba standardu UML 2.0 byla vydána sdružením OMG v roce 2005, tedy dva roky poté, co se s ní seznámilo. Od té doby docházelo pouze k dílčím změnám a opravám, které se ve standardu postupně nacházely (ostatně sám na některé poukazuji v přípravném textu pro certifikaci OCUP). UML standard se skládal ze dvou částí: infrastruktury a superstruktury. První jmenovaná byla především pro vývojáře UML nástrojů a blázny, druhá pak pro uživatele UML jako takového.

Dlouhou dobu se mluvilo o tom, zda připravit UML verze 3.0 nebo zda udělat jen dílčí změny. Bohužel OMG je složeno mj. z několika mezinárodních společností, a kdo v nějaké takové korporaci pracuje, tak ví, že dosáhnout seriosního výsledku je téměř nemožné. A teď si představte, že se takových firem sejde více a každá vnitřně přemýšlí, co do UML zavést a pak ještě musí komentovat návrhy dalších zainteresovaných stran. Je tedy jasné, že výsledek nemůže být ani v rozumné době, a často ani přínosný. Jen opravy drobných chyb trvají roky! Možná právě proto se začalo hovořit pouze o zjednodušení standardu jako takového, ovšem tak, aby koncový uživatel nic nepoznal. Původní termín byl několikrát posunut, jeden z posledních takových byl květen loňského roku. Ačkoliv se OMG probudilo, bohužel zjistilo, že letos, tj. v roce 2014, bude slavit 25 let své byrokratické existence, a tak vše šlo stranou a začaly se připravovat zákusky, šampaňské a dortíky na oslavu. Kvůli tomu tedy máme první beta verzi UML 2.5 vydanou v říjnu 2012, druhou beta verzi v září 2013 a od té doby je ticho po pěšině (zřejmě lemované výsledky bujarých oslav).

Ale abych jim úplně nekřivdil, alespoň v certifikační zkoušce se něco událo (viz dále). Kdy ovšem bude konečná verze UML 2.5, tak o tom se můžeme zatím jen dohadovat. Můj osobní názor je takový, že brzy někomu bouchnou saze a dle úsloví z nouze cnost se druhá beta prohlásí za onu kýženou finální (s opravdu minoritními úpravami).

Změny v UML

Nyní ale již k vlastním změnám. Tou první zásadní a viditelnou je sloučení superstruktury a infrastruktury do jediného dokumentu (což je úspora cca 150 stran) nazvaného čistě a prostě OMG Unified Modeling Language. Druhou, už ne tolik viditelnou, ale zcela nejzásadnější změnou je, že se pro definici UML nepoužívá spojování balíků (třída PackageMerge), ale každá metatřída je definovaná na jednom místě jako jeden celek.

Tuto druhou změnu považuji za poměrně velkou podpásovku a nesmysl. Hned na začátek musím na rovinu uznat, že operace spojení balíků je hodně náročná a k pochopení si musíte pár věcí načíst. To je jediný argument, který pro vypuštění akceptuji. Na druhou stranu UML nepoužívalo všechna pravidla této operace, jen ty nejjednodušší. A teď to hlavní: dříve stačilo nastudovat balík Classes::Kernel (případně přidat velmi jednoduché Classes::Dependencies, Classes::Interfaces a Classes:: AssociationClasses) a uměli jste základ, jádro UML. Mohli jste modelovat třídy, vazby mezi nimi, a jakmile bylo třeba naučit se něco dalšího, stačilo stavět na již naučených dovednostech. Ne však tak již dnes. Např. hned po první kapitole, kde se dozvíte o třídách Element, Relationship, DirectedRelationship a Comment, na vás čekají šablony. Tj. téma, které jednak je např. obsaženo až v poslední úrovni testu znalosti UML a jednak téměř nikdo nepoužívá. U hodnot se pak již standard zmiňuje např. o TimeExpression či Duration (opět, zřídkakdy používaná část UML) či o chování. A mohl bych pokračovat. Nelze tedy jednoduše studovat UML po logicky ucelených blocích postupně a na znalostech stavět. Jestli tím chtělo OMG podpořit prodej knih o UML, těžko říct. Ale dle standardu se již UML těžko naučíte. Hodně těžko.

Pojďme ale dál. Snahou tvůrců nové verze bylo maximálně omezit nutnost mít tzv. dopředné znalosti, tedy ve výkladu použít něco, co se teprve bude probírat v pozdější kapitole. Musím uznat, že tohle se vcelku povedlo. Jako důsledek toho je nejen jiné členění kapitol, ale i jiné rozdělení UML do jednotlivých balíků (viz následující obrázek, kde je náhled na část UML 2.4.1 a 2.5 načteného do Enterprise Architekta).

Ve standardu již nenajdete úrovně shody s UML dle úrovní L0 až L3 čistě proto, že to nikdo nepotřeboval a nepoužíval. Jestliže totiž některý současný nástroj chce podporovat UML, tak ho podporuje celý. Tedy… snaží se. Ne však vždy zcela správně.

Změn doznala i struktura základního vysvětlování dané oblasti, tedy notace, sémantika, pravidla a další potřebné věci. V UML od 2.0 až do 2.4.1 včetně byla za začátku každého celku (např. balík Classes) kapitola nazvaná Abstract syntax, kde byly diagramy vztažených elementů. Poté následoval popis každého elementu (tj. elementy, ze kterých je odvozen, popis, atributy, asociace, omezení, sémantika a notace), který byl touto částí definován. Na závěr pak byla souhrnně zobrazena notace. Výhoda byla, že když jste potřebovali něco vědět o konkrétním elementu, měli jste to na jednom místě. Pokud jste potřebovali znát, jak tyto elementy fungují dohromady (např. kompozitní struktury), museli jste hodně listovat.

UML 2.5 se k tomu staví jinak. Každý balík má krátké shrnutí na začátku a poté je rozdělen do podoblastí (např. balík Simple Classifiers popisuje v jedné části datové typy, v jedné signály a v jedné rozhraní). Každá takováto podoblast ukazuje diagram relevantních prvků, popisuje sémantiku, notaci a uvádí příklady. Velkou výhodou je, že vidíte, jak tyto prvky spolu souvisí a jak se případně doplňují. Poté následuje část nazvaná Classifier Descriptions, ve které jsou již formálně uvedeny diagramy, kde se prvek nachází (paráda!), prvky, od který je ten popisovaný nejen odvozený, ale i další, které z něj vycházejí (paráda!), asociační konce a omezení. Jestliže však chcete mít popis elementu na jednom místě, máte smůlu, což je neskutečný průser. UML standard má fungovat jako reference a tento způsob to neumožňuje! Sám tedy používám pro hledání informací jak UML 2.4.1, tak i 2.5, a to na základě toho, co potřebuji zjistit.

Dosud jsme se bavili jen o změnách ve struktuře dokumentu, ale verze 2.5 přináší i pár drobných změn, které postřehne málokdo (a pro málokterého z uživatelů má nějaký sebemenší význam). Takže jen ve zkratce:

• Autoři se snažili opravit všechny chyby v omezeních (constraints) definovaných pomocí OCL. Konečně!
• Několik násobností s dolní hranicí 1 bylo posunuto na 0.
• Informace {ordered} byla někam přidána a někde naopak odebrána, aby to jako celek dávalo smysl.
• Vlastnost LoopNode::loopVariable je nyní kompozitní.
• NamedElement::clientDependency je nově odvozená vlastnost (derived).

Změny v certifikačních zkouškách OCUP

O změnách v certifikační zkoušce jsem toho už napsal poměrně dost, stačí se podívat na mé první informace o změnách a o průběhu testu. Zde tedy jen pár základních bodů, které jsou důležité či které mě zaujaly z přechodu z OCUP na OCUP 2:

• Zkouška první úrovně se přejmenovala z Fundamental na Foundation.
• Prozatím lze skládat pouze úroveň Foundation a pokud máte úroveň Fundamental, pak i další dvě úrovně (více v článku o certifikační schizofrenii, časem se snad to srovná).
• Konečně je test zaměřen mnohem víc na praktické znalosti uživatele UML nežli na akademické znalosti standardu.
• Platnost certifikátu OCUP2 bude pět let. Certifikáty OCUP platí na doživotí, ale jsou již označovány jako zastaralé (obsolete).

Podrobnější informace pak najdete již v uvedených článcích.

Mělo to tedy smysl?

Co se UML jako takového týče, tak rozhodně ne. Nebýt vypuštění používání třídy PackageMerge ze standardu, změnu bych uvítal. Ale takhle to byla zbytečná práce. Vynaložené úsilí se mělo věnovat na opravu chyb a definování některých požadovaných změn.

U zkoušek OCUP (2) jsem naopak moc rád, že ke změně došlo (a to bez ohledu na to, že já vynaložil mnoho času na text pro zkoušku úrovně Advanced a teď evidentně bude mnohé jinak). Konečně to prověří nejen teoretickou znalost UML, ale prokáže, že nad tím umíte přemýšlet, že UML dokážete použít a koneckonců to něco vypoví i o vašich znalostech objektově orientovaného světa. A to je dobře.

Povedlo se, stále ještě něco umím i z úplných základů UML. Z 90 otázek 80 dobře sice není úplně můj vysněný výsledek, ale 4 chyby z oblasti Why We Model se daly čekat (viz má kritika).

V současné době vládne jakési dvojvládí na trůnu certifikace znalostí UML. Původní OCUP (OMG Certified UML Professional) se skládá ze tří úrovní: Fundamental, Intermediate a Advanced a odpovídá metamodelu do verze 2.4.1. Nová verze zkoušek, tj. OCUP 2 se skládá také ze tří úrovní: Foundation, Intermediate (podmínky zatím nebyly nestanoveny) a Advanced (podmínky zatím nebyly nestanoveny) a odkazuje se na UML 2.5 (ta je ovšem stále v druhé beta verzi, na stránce OMG se však odkazuje na první betu; mají v tom nepořádek).

Co tedy dělat, chcete-li skládat zkoušku? Inu, to záleží na tom, jakou byste rádi měli. OCUP Fundamental již dle prohlášení OMG absolvovat nelze (viz krátká zpráva na webu Pearson VUE). Pokud ji ale máte, můžete ještě po omezenou dobu složit další dvě. Jestliže si zakládáte certifikáty na stěnu, tak máte výhodu, že staré zkoušky platí doživotně. Nemáte-li dosud žádnou zkoušku, musíte již začít již tou novou, tj. OCUP2 Foundation. Ta má platnost pět let od vydání certifikátu. Další dvě zkoušky zatím skládat nelze, neboť nejsou připravené. Údajně se na to pracuje, ale dosud nejsou známy ani požadavky, natož aby proběhlo testování.

A jak je na tom stránka OCUP.cz resp. její podoba v elektronické knize? Ta stále nabízí přípravu pro OCUP Fundamental a OCUP Intermediate. Jestliže se chcete připravit na OCUP2 Foundation, nevěšte hlavu. UML 2.5 sice přináší značné překopání celé struktury metamodelu, ve skutečnosti však v ní pro uživatele vlastně žádné novinky nejsou (jen drobnosti). Takže ze stránek OCUP.cz lze stále studovat a připravit se na zkoušku Foundation. Co si z uvedených stránek načíst, jsem již uvedl v dřívějším článku. Také doporučuji podívat se na to, jak testovací běh zkoušek vypadal.

A na závěr snad pozitivní novinka. Usilovně pracuji na přepracování stránek tak, aby co nejdříve odpovídaly nové verzi zkoušek, tedy prozatím oficiálně vydané OCUP2 Foundation.

Konečně jsem se téměř před měsícem rozhodl podstoupit poslední certifikační zkoušku z UML, ve schránce jsem v pátek našel obálku s příjemným obsahem.