Omezení (prvek Constraint) se používá pro určení podmínky, která se vyhodnocuje za předem daných situací. UML definuje hned několik podmínek pro použití.

První pravidlo nazvané boolean_value říká, že vyhodnocení omezení musí nabývat pouze hodnot pravda či nepravda. To je zcela logické. Pokud by výsledkem bylo např. číslo, nelze určit, zda je, nebo není pravidlo splněné.

Každý prvek, který použijete, musí mít vlastníka. Např. parametr operace je vlastněn danou operací. Operace jako taková je pak vlastněna třídou. Třída je vlastněná balíkem.

Z tohoto pravidla (has_owner) je jedna jediná výjimka, které platí pro balíky na nejvyšší úrovni hierarchie v modelu. Ty, zcela pochopitelně, nikdo nevlastní.

Obecně platí, že prvek v UML nemusí mít název. Pro případ užití (prvek UseCase) a aktéra (prvek Actor) však UML definuje omezení nazvaná shodně must_have_name. Již z názvu plyne, že pokud použijeme některý z uvedených prvků, tak jej musíme pojmenovat.

Přípravu nového seriálu o UML, který se zaměří na pravidla, jež standard nařizuje, jsem měl v hlavě delší dobu. Současná nepříjemná situace ohledně rozšíření viru v tom pomohla, neboť školení je nutné odsunout na příznivější dobu a já si na to mohl vyčlenit čas.

Jazyk ArchiMate nabízí pro prvky spojené strukturální vazbou dvojí zobrazení. Jednak je to umístěním prvků vedle sebe s uvedením konkrétního vztahu a jednak umístěním jednoho prvku v druhém.

Protože UML není jediný modelovací jazyk na světě, rozhodl jsem se, že se (konečně) nechám přezkoušet ze svých znalostí ArchiMate 3 z první části.